DLUHOVÁ KRIZE

(Ne)omezený rozměr dluhu                                   

 

Pravidla by se měla dodržovat.Lidstvo je na světě již dostatečně dlouho k tomu, aby si uvědomilo, že některé obecné pravdy prostě měnit nelze a nepůjde.Doba inovací však stále vytváří početné skupiny ambiciózních novátorů, jenž přesto chtějí skutečnost měnit, starobylým poučkám navzdory.Výsledek jejich snažení přitom není vůbec zanedbatelný.Obzvláště v ekonomických odvětvích dopadají v posledních letech jejich nápady na mimořádně úrodnou půdu.Se vší vážností vznikají poučkové kotrmelce nevídaných rozměrů, jejichž prosazování bylo donedávna zcela nemyslitelné a pouhé zmínění budilo výsměch.Byl-li dříve jakýkoli subjekt ponořen do hlubokých finančních problémů, obecně platilo, že jeho ratingové hodnocení klesalo, podmínky dalšího úvěrování se zhoršovaly a cena akcií směřovala níže.Byla-li finanční politika jestřábí a úrokové sazby rostly, vždy to automaticky znamenalo podporu měnového kurzu, horší přístup k půjčkám a nic moc prostředí pro nákup akcií.Dostala-li se z jakýchkoli důvodů libovolná firma do neúnosných dluhů, znamenalo to pro ni definitivní bankrot, stejně jako jasnou ztrátu pro všechny její věřitele.Tohle poctivé, spravedlivé a logické fungování trhů bylo však naposledy k vidění již před více než deseti lety,kdy se bez mrknutí oka poroučeli ze světa giganti typu Enron, WorldCom a stovky dalších.Vše, co se odehrává od časů splasknutí internetové bubliny, je již doba naprosto odlišná.Na stará pravidla zapomeňte.Máte před sebou dobu dluhů, chcete-li, v časoměrné terminologii, dobu dluhovou, v níž stará pravidla nadobro přestala fungovat.A jestliže Vám v následujícím textu přijde počet otázek autora jako příliš vysoký, vezměte to prosím v potaz.

      Historie se přitom začala přepisovat pozvolna a nenápadně, klíčové pro ni byly dvě základní skutečnosti.Zavedení společné evropské měny a narůstající vliv bankovních domů v USA.Když mezi obyvateli Evropy začaly 1.ledna 2002 kolovat jednotné bankovky, byla pravidla čerstvě daná a jejich podoba důvěryhodná.Jen pro osvěžení: poměr schodku veřejných financí k HDP nesmí překročit 3%, poměr zadlužení země k HDP nesmí být větší než 60%.Pravidla by se měla dodržovat.Přesto.Nestačilo uběhnout ani 10 let a pohled na celkovou bilanci eurozóny je doslova katastrofální.Jak je možné, že ze zemí svázaných přísnými pravidly nedokázala jejím dodržením dostát ani jediná?Tak často mentorující a mravokárné instituce EU dokázaly během několika let rezignovat na veškerá předchozí důkladně připravovaná nastavení.Poměrové ukazatele se naprosto vymknuly kontrole a zadlužení zemí dál raketově roste.Hned tři země platící eurem se ocitají na pokraji absolutního bankrotu.Zadlužení Řecka v letošním roce překročí 150% HDP.Irský dluh bude zřejmě dle odhadů samotné Evropské komise letos vyšší než 100% HDP a ke stovkové hranici se pravděpodobně ještě v tomto roce přiblíží také Portugalsko, jenž po několikaměsíční agónii a marných pokusech o zastavení lavinového efektu také kapitulovalo žádostí Evropy o finanční pomoc.Z úst představitelů EU přitom snad v rámci zachování integrity znějí prohlášení o záchranných injekcích v řádu stovek miliard eur.Vše působí tak dokonale odlehčujícím dojmem, že je konečný dopad problémů na finanční trhy často téměř zanedbatelný.Na místo přiznání vlastního hrubého pochybení, jsou obviňováni nepraví pachatelé a vše je sváděno na pomíjející krizi roku 2008.To je sanace dluhu suverénního státu (v případě Řecka zatím 110 miliard ! EUR) opravdu tak snadnou záležitostí?Zatím zřejmě ano, avšak jen do okamžiku, než nějakému dalšímu novátorovi doby dojde, že i nynější záplatu dluhu bude za pár let také nutno splatit.V případě Řecka lze již dnes, přesně rok od zahájení řešení jeho krize, s velkou pravděpodobností konstatovat, že ani přes mohutné rozpočtové škrty, nepůjde financování chodu země zajistit.Jakékoli razantnější šetření musí být totiž v demokratické zemi nejprve politicky průchozí, aby mohlo začít působit. A právě v tom je a bude největší kámen úrazu budoucnosti.Jako jeden z prvních by o tom mohl vyprávět počátkem dubna odstoupivší premiér Portugalska, jenž statečně spojil hlasování parlamentu o výrazně úsporném státním rozpočtu se svojí politickou budoucností.Že neprošlo? Jaképak překvapení.Poslanci přeci nepůjdou proti vůli většiny voličů, jejichž ochota se dobrovolně vzdávat sociálních jistot a dosaženého blahobytu je značně limitovaná.Kde se potom bere jistota EU či Měnového fondu o vymahatelnosti nyní servírovaných půjček?Pravidla se přece musejí dodržovat.Asi.Jedna věc však je, co politici v rámci jednání o záchraně přislíbí na papíře seškrtat, úplně odlišná pak jejich skutečná ochota říznout hluboko do masa voličstva.Pak jsou tady ovšem ještě ona úsporná opatření samotná.I v případě jejich prosazení, povedou nakonec k nižší ekonomické výkonnosti a jejich dopad na HDP stejně bude negativní a ve výsledku se nic neušetří.Na řadu pak přijde dosud nepoznané řešení v podobě restrukturalizace státního dluhu.V praxi to bude znamenat velmi tvrdé ztráty pro všechny věřitele, především z řad bankovních ústavů.Vzniká tak otázka, proč vlastně přijímat série tvrdých opatření, kterými EU podmiňuje pomoc, když lze jednoduše oznámit, že určitá část dluhu prostě splacena nebude.Přesněji řečeno, nebude vůbec!S téměř totožnou úvahou vyrukoval před pár týdny pro změnu irský předseda vlády a nutno říci, že tentokrát už se kurzy investičních nástrojů přeci jen adekvátně zatřásly.Představa, že se z knih bankovních portfolií část (nejlépe co největší) jejich hodnoty jen tak odepíše a ocení nulou, je totiž o dost silnější kávou i pro otrlé spekulanty.Její pravděpodobnost si však pyšní centrální bankéři záhy vyhodnotili asi jako před lety takovou, že by mohlo dojít ke krachu Lehman Brothers nebo dokonce GM.Párty tak vesele pokračuje dál.V Evropě i zámoří se na místo přijímání rozsáhlých penzijních a dalších reforem, rojí myšlenky na větší regulaci všeho ostatního.Nejenom bank, pojišťoven a obchodníků s akciemi, ale i ratingových agentur, jenž jsou zástupně označovány jako hlavní pachatelé veškerého zla.Jistě na nich určitá část viny za finanční krizi ulpěla, avšak většina důležitých posudků si svůj kredit dokázala zachovat.Konečně správné bodové ohodnocení dluhů jednotlivých zemí je paradoxně napadáno z nejvyšších úřadů jako nemístné a škodlivé.Svět v rámci G-20 uvažuje o přehodnocení pozice ratingových agentur, v USA jdou ještě dál a chtějí jejich působení limitovat jen na některá odvětví. Zřejmě taková, jejichž vliv na fungování trhů bude pokud možno nulový.Nejde patrně ani zdaleka o nahodilý postup.Je-li totiž v nějakém směru role ratingových agentur opravdu hodně pokřivená a pokrytecká, pak je to právě ve vztahu k USA.Ta pravá Pandořina skříňka leží totiž už dlouhou dobu zrovna na bedrech Strýčka Sama.Jak je možné, že se bezkonkurenčně největší světový dlužník honosí nejvyšší známkou kredibility?Vždyť i sám jeho prezident se v polovině dubna před rozhodujícím hlasováním o podobě rozpočtu na fiskální rok 2011 ve Sněmovně reprezentantů vyjádřil, že vysoké deficity do budoucna ohrožují stabilitu celé americké ekonomiky.Po tuhém boji prošel nakonec na poslední chvíli již třetí rok po sobě jdoucí rozpočtový schodek převyšující bilion ! amerických dolarů.Ačkoli dosáhnul v poměru k HDP závratných 10,6 % (jen pro srovnání: Irsko 14,7 %, Řecko 12,2 %, Portugalsko 8 %), byl nakonec demokraty označen jako nejúspornější v historii USA.Tedy přesně dle vzorce dluhové doby,která staví fakta naruby a katastrofu nepojímá jako problém, nýbrž jako odrazový můstek k lepším zítřkům.Mohou se však dostavit lepší zítřky v situaci, kdy výše dluhů přestává být řešitelná?Je s podivem, jak málo lidí na odpovídajících postech bylo zatím ochotno o možném negativním scénáři byť jen pokusně uvažovat.Před dluhovou realitou se i nadále zavírají oči a tam, kde se přeci jen objeví trocha pravdy, je co nejrychleji zadupána do země.Mohla by přece uškodit trhům a to jistě nikdo nechce.Je-li takový postoj na místech nejvyšších, těžko lze čekat odhodlaný a uvědomělý postoj od obyčejných občanů, kteří si jaksi zvykají na skutečnost, že normálnější je něco dlužit, než zůstat bez dluhů.Nová generace přijímá společností danou potřebu se zadlužit vlastně jako nutnou součást života, jako něco automatického, co ani nemůže být jinak.Obyčej zadlužit se už totiž zdaleka není omezen jen nutností bydlet, ale také potřebou se vzdělat nebo dokonce samotnou nutností ekonomicky přežít, pakliže se ovšem šťastně propracujete do věku důchodového.Ten se totiž z důvodu vysoké zadluženosti stejně musí posunout podstatně vzhůru i za předpokladu zdárné implementace úsporných opatření, kvůli demografickému vývoji.Kde se bere nepochybná garance toho, že na mnoho let zadlužený student s jistotou v budoucnu vytvoří dostatek majetku ke splacení?O šílenství hypoték raději ani nemluvit.I zde na pomyslný trůn usedá Země neomezených možností, kde potichoučku narůstá počet neplatičů hypoték alarmujícím tempem.Ani v relativně nejvyspělejších zemích světa nejsou průměrné příjmy obyvatelstva tak vysoké, aby ospravedlňovali míru bohatství, jenž si jejich obyvatelé užívají.Proč se nad tím pozastavovat, když v nejhorším případě převezme závazky lidí s grácií stát .Kdo však posléze zachrání v dluzích utopené státy samotné, to už nikdo neví.Řetězec dluhů, které stačily dosud vzniknout, má totiž jednu zásadní chybu.Není nekonečný.Je stoprocentně jisté, že jeho pevná spojení jednou skončí.

Jaká asi zhruba bude životnost doby dluhové? Zatím se vše jeví jako udržitelné nejméně pro několik dalších pětiletek.Cena za udržitelnost ale raketově poroste.Určitě na dluh.

        Zatímco o finanční krizi a jejích příčinách toho bylo napsáno již hodně, nikde jsem si zatím nepřečetl žádný reálný negativní scénář jejího možného konce.Zřejmě by byl příliš strašidelný na to, aby se o něm obšírněji psalo.Cílem tohoto zamyšlení proto není šíření paniky a strašení, zvláště ne v situaci, kdy se většina světových firem nadechuje ke skvělým výkonům a rekordním ziskům.Jde spíše o upozornění na fakt, že bez zásadní změny současných trendů, nemusejí jednou na světový dluh stačit ani velmi tučné polštáře v podobě hotovosti podnikového sektoru.A tak snad jen pro Ty z Vás, kteří ještě neměli to štěstí (či odvahu) pohlédnout pravdě do očí, zasílám pro připomenutí známý veselý odkaz na několik málo divoce blikajících čísílek, v nichž jedna, dvě či snad tři nuly na konci navíc již nic neznamenají a neřeší.Příjemnou podívanou: www.usdebtclock.org  Vážně by se pravidla měla dodržovat?

 

 

"F" - cargyn.com - durato.cz - fcx.cz - fintop.cz - goldpro.cz - kinginvest.cz - loda.cz - naspan.com - naspan.cz - potfin.com - sexicon.cz ;

 

"D"- bestcz.cz - djia.cz - directi.cz - czechmax.com - altop.cz - topartikl.cz - topax.cz (529) - cztop.cz - cz4u.com ;

 

"W" - cz4u.cz (NFS) - drevoprace.cz - tomut.com (3890) - robsu.com - roife.com - ax.com - bankadomen.cz - casinobet.cz - czechcom.com - czechtoy.com - czy.cz - goldfin.cz (379) - goldlion.cz - hyflux.cz - ledovastena.cz (459) - otmar.cz - rouro.com - ta.com - texpert.cz -waterbet.com - zlatamama.cz

 

 

cz@cz4u.cz

 

PTEJTE SE NA : "A" , "B" , "C"

JUST ASK FOR


Přeskočit na obsah

  • CZ4U.CZ
  • CONTACT
  • CZY.CZ
  • DLUHOVÁ KRIZE
  • CZECHMAX