CZECHMAX
PERU.COM
K pokladům Inků od hladiny Pacifiku přes vrcholky And
Myslím,že nikde jinde na světě nelze v takovém měřítku zároveń zažít nekonečnou písečnou poušť, subtropické stepi a savany, extrémní mrazivé podnebí sedmitisícových velehor,stoprocentní vlhkost dešťného pralesa i nám blízké proměny mírného pásma.
Základní charakteristika = rozloha : 1285 tisíc km2 – 16 krát větší než ČR , počet obyvatel : 27,2 miliónů , průměrný věk : 25 let , počet lidí žijících pod hranicí chudoby : 54 % , počet hektarů půdy osetých kokou : 37 tisíc , denní průměr počtu návštěvníků Machu Picchu : 1000 , počet domácích druhů brambor : 4000 , počet autotaxi v hlavním městě : každé šesté auto !
Řidiči taxi jsou pro cestovatele téměř pokaždé úplně první ochutnávkou země, v níž právě opouští odbavovací prostor letiště. Zcela stoprocentně to pak platí ve městě, po němž jiná bezpečná alternativa transportu vlastně ani neexistuje. A jde-li navíc o velkoměsto a ještě ke všemu na jihoamerickém kontinentu, nabývá setkání se zaměstnancem taxislužby doslova fatální rozměr. Ten můj působil zpočátku klidně a nad věcí. Anglicky sice nehovořil a měl lehce ušmudlanou košili,tu však zdobila jmenovka, několik firemních odznaků a na krku hned 3 plastové kartičky s jeho vlastním vyobrazením. Pomyslná křivka důvěry vrcholila při pohledu na jakousi certifikaci za sklem jeho vozu, jakmile se však Fiat r.v. 1978 rozjel, nabrala brzy směr někam hluboko do propasti. Když se můj zaručeně licencovaný pán taxi po zhruba hodinové automačkanici hlavní městskou tepnou Javier Prado odebral k lokalizaci mého hotelu do telefonní budky,pochopil jsem,že boj právě začíná. Vítejte v Limě, hlavním městě Peru.
Je-li Jižní Amerika světadílem kontrastů,o jejích městech to platí dvojnásob. Luxusní vilové čtvrti střídají chýše z prken a plechů. Zatímco pobřeží oceánu lemují honosné rezidence a hotely,jen pár kroků za nimi vaří matka dětem oběd na ulici. Vycházet večer se nedoporučuje a pokud přece vyrazíte, pak raději jen s tím nejnutnějším. Lima není městem pro turisty. Výstavní pobřežní čtvrť Miraflores s nádherným parkem, přepychovými obchody a paraglidisty kroužícími nad útesy rozhodně nestačí zakrýt totální převahu chudoby a nevyspělosti města. To zcela postrádá infrastrukturu.Neexistuje metro,tramvaje ani železnice,o možných obchvatech či tunelech nemluvě.Investice do lepšího lze vidět jen velmi omezeně, většina obyvatel přežívá v příměstských aglomeracích. Dominanta hlavního náměstí Plaza de Armas, několikrát přebudovaná katedrála, je spíše než velkolepým historickým dílem pouze jakýmsi připomenutím příchodu Španělů na zdejší půdu v roce 1532. Pokud zkrátka chcete poznat Peru, musíte jinam. I sami Peruánci jsou si toho dobře vědomi, neboť po své zemi zřídili tisíce nejspletitějších autobusových linek, jenž vás zavezou odkudkoli kamkoli.Dopravců je nepočítaně.Ti největší mají v centru Limy vlastní stanice,ze kterých se co hodinu vydávají spoje do všech koutů země, což vzhledem k její velikosti znamená třeba také do míst vzdálených 3000 km. Při pohledu na luxusní názvy linek (Presidente,Imperial,Royal Class atd.) jsem se již bláhově unést nenechal a od „palubního servisu“ nepřetržité 1332 km ( 25 hod. ) dlouhé cesty k jezeru Titicaca správně čekal spíše méně než více. Cesta na jih se nejprve vine kolem pobřeží,které po celé délce lemují obrovské písečné duny pouště Atacama a tisíce nápisů žádajících propuštění bývalého prezidenta Fujimoriho.Limeňos (obyv.hl. města) zde od ledna do března tráví dny volna na četných plážích a věnují se surfování jak na vodě tak na písku. Podmínky opět skromné,ale nechybí ubytovny,spousta obchůdků a třeba ani bary a diskotéky.Km 235 znamená první opravdové zajímavosti.Město Pisco dalo název národnímu nápoji – pálence z hroznů, o jehož původ se Peru léta pře se sousedním Chile.Bývalý přístav je také stále výchozím bodem pro návštěvy kouzelného souostroví Islas Ballestas , chcete-li , „Galapág pro chudé“ nebo také ráje ornitologů , když zde po mnoha tisících kusech máte možnost z blízkosti zároveň pozorovat třeba tučňáky , pelikány nebo plameňáky,jejichž dvě roztažená červená křídla stojí dle pověsti za původem národní peruánské vlajky.O plodnosti zdejší pobřežní krajiny vypovídají nejlépe až 5000 let staré nálezy lidského osídlení a historie mnoha kultur, jenž Vás postupně dovedou až do světoznámé oblasti rozsáhlých mystických obrazců na planině kolem města Nazca.Záhadná geometricky přesná vyobrazení zahrnují například opici,pavouka,ještěrku,hada nebo kondora s rozpětím křídel 120 metrů a jejich pozorování je možné pouze z letadla četných vyhlídkových letů.V mých časových možnostech absolvování bohužel nebylo.Řidič po dalších několika stovkách pobřežních kilometrů nabral směr západ a začal se pomalu šinout do mohutných kopců.Nadmořská výška stoupala stejným tempem jako počet nádechů za minutu,člověk přitom nehnutě sedí v pohodlném křesle busu.Teprve když se po stranách začaly vynořovat hory,jejichž špičky zdobil sníh,pochopí proč.Malebné město Arequipa obklopují kańony a masivy,které jsou rájem milovníků trekkingu.Zcela bez horolezeckého vybavení zde můžete vystoupat například na 5822 metrů vysokou horu El Misti, jejíž úpatí je prakticky součástí města.Jedny z nejhlubších kaňonů na světě (Canón del Colca je 2krát hlubší než Grand Canyon v USA) zdobí stovky nádherných vodopádů.Trasy pro pěší i pro horská kola jsou plné převisů a bujné vegetace, obtáčejí se kolem hor a připomínají scény a scenérie jako z Indiana Jones.Nacházíme se pak postupně již víc než 1000 km od Limy, na rozlehlé náhorní plošině Altiplano.Krajina je posetá jezírky a pastvinami pro zdomácnělé lamy, určitě ale spatříte též jejich divoké příbuzné s domorodým názvem vikuňa. Pomalu se blíží první vytyčený cíl cesty – jezero Titicaca.Výchozím městem nejvýše položeného splavného jezera na Zemi ( hladina 3821 m.n.m. ) je Puno.Ať už zde vystoupíte z letadla či autobusu,připraví vám Puno ihned nezapomenutelný zážitek, při kterém budete doslova lapat po dechu.V rámci zdejší vysokohorské aklimatizace utrpí sebevědomí každého sportovce.4100 metrů je tu zkrátka příliš rychlých a už po pár krocích si rádi odpočinete s pocitem,že jste minimálně o 50 kg těžší a několik desítek let starší. K cestě do hotelu se tak vyplatí najmout jednu z všudypřítomných tříkolek,ze kterých pak při jízdě ulicí brzy odhalíte podstatu úspěchu místních obyvatel v boji s vysokohorskou nemocí.Nápověda: naduté pytle malých zelených lístečků prodávají trhovci na každém rohu. Odpověď: lístky koky žvýkali už starověcí Inkové pro stimulaci krevního oběhu a zvýšení koncentrace kyslíku v krvi.Žvýkání z hygienických důvodů raději vynechte.S kokou budete beztoho konfrontováni již u snídaně, neboť jiný čaj než „maté de coca“ zde k dispozici stejně není, jeho chuť je navíc výborná a působnost proti horské migréně historicky prověřená.Titicaca je nádherné,tajemné a obrovské.V nejširších místech ( až 65 km) nedohlédnete na druhý břeh,v nejužších vám na voru přepraví klidně celý náklaďák.Jezero půlí hranice Peru s Bolívií a právě bolívijské administrativní centrum La Paz bylo mým snem již od dětství.Jaké asi je velkoměsto,jehož převážná část leží nad čtyřmi kilometry vysoko? Zhruba šestihodinová cesta s přeplavbou jezera a překročením hranice dává jasnou odpověď.Fascinující! Nepřehlédnutelná rovina Altiplana lemovaná vrcholky And najednou končí obrovitánskou roklí jako z pohádky.Miliónové město s kilometrovým převýšením! Naprosto elektrizující život v ulicích.Nepřeberná nabídka horolezeckých expedic.Chcete den, 2 , 3 ? Chcete 5 , 6 , nebo snad téměř 7000 metrů vysoko ? K tomu trénink na ledovci ? Vše je možné,vše se dá zařídit.Dokonce i můj vytoužený požadavek na co nejrychlejší dopravení se na libovolnou pětitisícovku hned druhý den mohl být splněn.Rozhrkaný starý Tranzit dokázal mě,tři Argentince a dva Brazilce vyvézt až pod samotný vrcholek hory Chacaltaya do výšky 5300 m.n.m. Absolvování několika stovek metrů k vrcholu po vlastních pak dokonale naplnilo moji dlouholetou touhu po zážitku pocitů horolezců.Má spokojenost byla natolik silná, že ačkoli naprosto vyčerpanému, podařilo se mi ještě týž den vrátit zpět do peruánského Puna a získat tak čas na přesun do blízkosti největšího turistického magnetu celé země.
Foto-pohled na Machu Picchu zná snad úplně každý.Poznat ho osobně však rozhodně není jednoduché a už vůbec ne levné.Vzhledem k jeho poloze v horách pokrytých neprostupným pralesem tam vede jediná cesta – údolím řeky Urubamba.Ze všeho nejdříve se však musíte dostat do Cuzca, nejkrásnějšího města Peru.V kontrastu s Limou je Cuzco bezkonkurenční turistickou destinací.Z hlavního města jste zde za půldruhé hodiny letecky, nebo 26 hodin autobusem.Od jezera Titicaca je to přeci jen přijatelnějších 10 hodin jízdy.Počet turistů z celého světa je celoročně obrovský.V centru města si připadáte spíše jako v Evropě,než na opačné straně zeměkoule.Krásné parky kolem náměstí,všude čisto,spousta luxusních hotelů a restaurací,bankomaty,místní hovoří anglicky… Všichni příchozí mají společný cíl,vydat se údolím řeky na 100 km dlouhou cestu divočinou až k nejslavnějšímu městu Inků, ať to stojí,co to stojí.Poznámka na konci věty není přitom vůbec náhodná, protože peruánské úřady, vědomy si celosvětové atraktivity Machu Picchu, zpoplatnily jakoukoli jeho návštěvu docela pobuřujícím systémem poplatků.Ačkoli po celém Peru platíte místní měnou Sol, chcete-li na MP, promlouvá pouze americký dolar. Platíte za všechno.Dokonce i za čtyřdenní pěší ! pouť tzv. Inca Trail ( 80 USD),jenž patří k nejkrásnějším trekům na světě.Vedle ní je druhou a zároveň poslední variantou státní vlak do Aguas Calientes.Zatímco místní obyvatel zaplatí za 95 km jízdy vlakem 10 Solů ( 3,3 USD ), turista cizinec nakoupí jednosměrnou jízdenku minimálně za dolarů 60 ! K tomu přičtěte 20 USD za autobus z Calientes ke vstupní bráně MP a teprve tam dalších 20 za samotný vstup do areálu.Peruánci totiž dobře ví, že po vkročení na půdu starověkého města zapomene na peníze i ten nejzarytější škudlil.Kouzlo Machu Picchu lze slovy vyjádřit jen stěží,proto se o to ani nebudu snažit.Asi nejvěrohodněji zní jeho přiblížení ve slovech Hirama Binghama, amerického archeologa, jenž v roce 1911 město objevil. Je neopakovatelné.Na vrcholek nejvyššího bodu ( Waynapicchu ) vede velmi strmá stezka, po níž smí z rozhodnutí UNESCO denně vzhůru jen prvních 400 osob.Jste-li mezi vyvolenými, budete si po jejím zdolání v bílé páře mraků připadat opravdu jako v nebi.Z těsné blízkosti můžete pozorovat let kondora,kolem vás kvetou orchideje,hluboko pod vámi hučí divoká řeka, zkrátka opravdové vyvrcholení cesty, na kterou člověk určitě nikdy nezapomene.
Rozhodnete-li se někdy v budoucnu k návštěvě Peru, budu zcela jistě první člověk, jenž vám cestu doporučí. Krátká dovolená,kterou jsem zde strávil, byla jen velmi slabým odvarem toho,co vše zde může turista s dostatkem času prožít a co vám tento stát může nabídnout.Každé jednotlivé místo,které jsem zde ve svém krátkém vyprávění zmínil, zasluhuje minimálně několik dnů pobytu a plnohodnotného prozkoumávání.Myslím si,že nabídka Peru je tak široká, že dokáže vrchovatě naplnit naprosto všechny chuťové pohárky byť toho nejnáročnějšího cestovatele.Až si budete napříště plánovat dovolenou do Jižní Ameriky, nečiňte tak nikdy bez zahrnutí této nádherné části Země.A ještě jednou, minimálně na měsíc :-)