CZY.CZ
SOUMRAK VOLNÉHO TRHU ?! aneb politik míní, burza mění … , zatím …
Dějiny lidstva jako by se neustále opakovaly s tím, že člověk z nich pokaždé vychází stejně naivní a nepoučený.Lidem je odjakživa souzeno si právě v dobách nejrychlejšího pokroku a růstu blahobytu připomenout, že po bohatém hodování přichází obvykle půst.Navzdory veškeré své progresi je společnost de facto trvale nevyzrálá, neboť síla, která ji vede kupředu, spočívá v odvěké touze soutěžit, vyhrávat a porážet ostatní, což však zcela jistě nelze činit do nekonečna.Že nic neroste do nebes je každému jasné jen do okamžiku, než ona pomyslná studna živé vody začne vysychat.Zbraně dosud soupeřících i jejich síla se totiž postupně vyrovnávají a potenciál dalšího růstu významně klesá.Tenhle zdánlivě logický vývoj se však najednou stává horkým bramborem především v rukou těch, jenž svým vlivem a postavením společnost do značné míry formují a ovlivňují.Právě život politiků je totiž s rychlostí výskytu všeobecného blahobytu nebývale pevně svázán.Jediný zcela zaručený recept na znovuzvolení je maximalizace prosperity.Cokoli menšího znamená bezprostřední riziko ztráty úřadu, slovíčka typu stagnace či půst, politika vlastně vůbec nezná.Jedna z klíčových otázek dneška proto zní: Může vůbec politik současnosti pracovat s nástroji brzdícími tolik žádanou spokojenost davů?Z pohledu do historie je to věc zcela nemyslitelná.Až dosud vždy platilo, že se ztrátou tempa rozkvětu nutně přišel pád a konec veškeré moci.Těch pár odvážných, kteří za to v minulosti přeci jen vzali navzdory veřejnému mínění, bylo navíc pokaždé vybaveno rozsáhlou škálou tržních možností a pák, jak dát věci do pořádku.Nyní však sledujeme něco převratně nového.Svět vstoupil do hubených let, stagnace, možná mírného růstu a určitě omezování výdajů. Zápas o udržení politického kurzu přitom svádějí zástupci lidu, jejichž ekonomické manipulační možnosti byly v průběhu uplynulých let naprosto vyčerpány.V poválečné historii se totiž možná ještě nenašel moment, kdy by pozice světových lídrů byla tak slabá a bezmocná jako nyní.Až dosud totiž vždycky bylo možné někde a někomu brát,někoho využít, někam dál se pohnout.Vzestupy cyklicky přicházely s koncem koloniální éry, s postupnou demokratizací a modernizací společnosti, s globalizací obchodu a především s nebývale rychlým rozvojem finančního světa a jeho produktů.Neustále citlivější a informovanější voličstvo dovedlo postupně většinu států k dokonalé polarizaci.S překotným růstem takzvané střední třídy se nenávratně smazalo klasické majetkové rozdělení společnosti.Naprostá většina států již váží rozdíly pouze mezi levicí a pravicí a to v poměrech mnohdy komicky nepatrných rozdílů hlasů pro tu či onu stranu.Vlády zemí nyní leží přesně mezi miskami velmi těžkých vah.Jakákoli sebemenší odchylka od vize nastíněné elektorátu může znamenat definitivní pohřbení šance na získání moci.Nedivme se tedy příliš, že v daném prostředí stále více pozorujeme značnou dezorientaci státních špiček.Dříve pevně daný profil republikána či konzervativce výsostně kontrastující s demokratem neb labouristou byl jaksi definitivně zdeformován.Snaha zalíbit se proměnila naplňování volebních programů pouze ve sliby, jenž nemají v prostředí obstrukcí a blížícího se tlaku na znovuzvolení šanci na realizaci. Hesla soupeřících partají de facto splynula.Sjednotila se však také míra jejich zodpovědnosti za současný stav.Principy široce svobodného, demokratického a sociálního státu začaly narážet na produkty, které sami vytvářely.Tím hlavním se stalo svobodné, léta neregulované bankovnictví, které se s bojem o politickou moc dostalo do přespříliš spjatého svazku.Důraz, jenž byl systematicky kladen na význam role bank v neustálém rozšiřování blahobytu, stačil v průběhu let politikům dokonale přerůst přes hlavu. Fungující svobodný trh dokázali vůdci lidu postupně nadopovat systémem nepromyšleného půjčování a dluhových pák, které se jim nakonec ke škodě všech podařilo přenést i na úroveň státních rozpočtů. V Evropě se jim navíc zformováním monstrózní unifikace měnového systému povedlo zlikvidovat ekonomickou suverenitu některých zemí, které tím nadobro přišly o možnost reagovat v nesnázích.To vše se odbývalo za nedostatečného a laxního dohledu nově vzniklých institucí, které nebyly schopny (nebo dokonce ochotny?) včas identifikovat porušování nastavených pravidel a přibývající dluhové machinace.Nevyhnutelný konec této éry je nyní tady.Růstové možnosti jsou minimální, dluhová doba dozrála a politikové současnosti začínají sklízet její velmi trpké plody.Jelikož je však přiznání pochybení v politice zcela nemyslitelné, viníci stále ve většině nejsou odhaleni.Jejich pozice se však dramaticky zhoršuje. Většina z nich se najednou obrací s otázkou na světové trhy. Jak je možné, že přestaly růst?A především: Jak je možné, že je my, velcí státníci, už nedokážeme vlastně zkrotit ani usměrnit?Stál-li přece v minulosti svět uprostřed ropných krizí let sedmdesátých, uprostřed dluhových bankrotů let osmdesátých nebo uprostřed měnových turbulencí devadesátých let, bylo vždy po ruce hned několik řešení.Nejprve se zrušil zlatý standard, později sanoval ztráty Mezinárodní měnový fond a nakonec si byly jednotlivé státy schopny kupovat čas už jen díky rezignaci na striktně dané limity vlastního zadlužení.Vždy stačilo dodat trhům jen pár verbálních ujištění a vše zase šlapalo dál.Pokaždé to přitom zajistilo rychlý návratu růstu a často i zachování vládní kontinuity.Nyní tyto mechanismy přestaly fungovat. Bohužel si teď nelze koupit už ani onen drahocenný čas.Jeho poslední várka byla vyprodána ve formě zdvojnásobení státního dluhu USA od roku 2008 a vydržela působit toliko pouhé a necelé tři roky.Již jen na tak relativně krátký čas uvěřili světoví investoři potažmo voliči v to, že se situaci podaří masivní podporou likvidity zlepšit.Předvolební tamtamy však začínají za oceánem opět naplno dunět.Prezident“Velké změny“ Obama balancuje jako vzor pro ostatní na hraně mezi nezbytnými úsporami a zachováním důvěry spotřebitelů.Celý jeho úřad se ve chvíli, kdy domácí americká agentura S&P snížila USA rating, tvářil jako by se jednalo o zcela mimořádné nedorozumění či naprostý omyl.Následná mediální masáž a prohlášení typu“USA nikdy nemohou zbankrotovat…“ dokonce mohla budit dojem, že nezadržitelně bobtnající státní dluh je snad pouhý přelud.Politické tlaky na ratingové agentury byly natolik vystupňovány, že ani kdyby se nyní dluh opět znásobil, úvěrové hodnocení se z iniciativy žádné z nich pravděpodobně měnit nebude.Důkazem toho budiž absolutně blesková reakce na nedávný krach jednání o výdajových škrtech.Trvalo jen pár minut, abychom se od kompletní ratingové“velké trojky“dozvěděli, že i když Amerika neuspoří třeba ani cent, žádné posuny hodnocení směrem dolů rozhodně čekat nemůžeme.Poklesu kreditu před veřejností však již nikdo tak umně zabránit nedokáže.Lidé se v nervózní atmosféře posledních několika let naučili zastírací politické manévry celkem úspěšně prokouknout.Trhy si jdou svojí vlastní cestou a politický optimismus nesdílejí.Názornější příklad nám nabízí Evropa, jejíž představitelé posunuli celou věc ještě o absurdum dál.Poctivost jejích členských zemí bude totiž možná zanedlouho posuzovat agentura jiná, politiky přímo sestrojená.Teprve ona bude ta pravá, nezávislá a samozřejmě jediná pravdivá.Není přece politicky přípustné, aby totálně zadlužené evropské země srážela ledabylá dluhová hodnocení do ještě větších potíží.Není přece možné zachovat klid a pozitivní přístup voličů, když zároveň dostávají informace o tom, že se obligace jejich domoviny rovnají odpadu.Je zkrátka potřeba udělat cokoli, jen aby trhy nebyly nervózní.Snaha o jejich ovlivnění roste.Rok 2011 se stává absolutně rekordním v počtu uklidňujících prohlášení za desítky let.Vždyť jen duo Merkelová-Sarkozy vyprodukovalo společně tolik stanovisek, že by se za ně nemusel stydět nejeden diktátor historie.Všechna podle stále stejného scénáře.“Nalezli jsme řešení, jak hledat řešení.Řešení leží ve strukturálních reformách, které je však třeba implementovat citlivě.Reformy je třeba provést co nejrychleji, ale tak, aby neohrozily ekonomický růst.Přikročíme-li k rozsáhlým úsporám, můžeme přivodit zpomalení globálního hospodářství.Kdo nehraje s námi, hraje proti nám.Jediné řešení pro Vás, dát na nás.A když se ani my neshodneme, situace se stejně vyřeší.Prostě nějak vyřeší!A kdyby náhodou přece ne, tak na vině nejsme my, nýbrž stádo manipulujících spekulantů a nespravedlivé obchody, které je zapotřebí podrobit výrazné regulaci.Trhy přece nemohou stát v cestě získávání politických bodů.“ Podobnou píseň slýcháváme v repertoáru stále většího počtu státních představitelů stále většího počtu zemí.Její tóny jsou však velmi nebezpečné stejně jako jejich šíření.Znal-li svět dříve maximálně jména řeckých bohů, zná nyní také mnoho dalších.Patří novodobým vládcům Řecka, nebo spíše virtuálním hasičům katastrofálního požáru řeckých financí.Ti dotáhli politické klamání tělem k naprosté dokonalosti.Léta bravurně obelhávali nejen celou Evropu, ale i finanční svět.Přesto se musel jejich hlavní hrdina Papandreu nakonec poroučet.Trhy si totiž přes všechen politický nátlak stále drží svobodnou linii.Stínají hlavy zatím všem, kteří to hodlají ve svůj prospěch měnit.Dříve či později dojde na každého.Po dvaceti letech tak končí i Berlusconi, jehož schopnost odolávat vnějším vlivům byla naprosto neopakovatelná.Také on neváhal obvinit zlé burzovní spekulanty z útoků na Itálii, ačkoli jsou její dluhy a ekonomická výkonnost křiklavě žalostné.Sebekritiku prostě nečekejme, tu politický svět nezná.Španělská vládnoucí strana se také od podlahy mění. Červené střídají modří, kteří ve volbách slíbili více práce i peněz zároveň.Jak toho docílí?To zatím neví, ale hned po sečtení hlasů je všem jasné, že zas tak šetřit nebudou.U kormidla přeci nebude strana, která hodlá spořit na úkor davu.A chmury dalších čekají za dveřmi.Již zmiňovaná kancléřka Merkelová ztrácí postupně jeden stát Německa za druhým.Asi nepřekvapí, že reakcí je zpřísnění dohledu nad trhy s pokusy o omezení spekulací a myšlenkami na možná úplný zákaz krátkých prodejů.Ještě agresivněji se tržní pravdě brání francouzský prezident, který by dost možná nejraději zrušil burzy jako takové vůbec.Oba státníci tím zároveň nesou lví podíl na ztrátě nezávislosti Evropské centrální banky a na celkovém zhoršení nálady mezi investory. Situace už zdaleka není tak růžová ani na rozvíjejících se trzích.Zapomeňme pomalu na všemocnou poptávku z Číny a Indie.Už zdaleka nejsou tou levnou pracovní silou s neomezenou konzumací.Jejich lidé také chtějí stále víc.Celá Asie se v brzké době utká v boji s podobnými problémy jako Evropa i zámoří a těžko bude schopná někoho zachraňovat.Takzvaně nejvyspělejší země světa, definující se v uskupeních od G-5 až po G-koliksi, jsou nyní bez možnosti jasného řešení dluhů všechny společně.Vyvrcholení globalizace trhů už nenechává žádný prostor, kam se dále pohnout.Z tohoto důvodu je nyní nejdůležitější přiznat si pravdu co nejdříve a nesnažit se jen vyvažovat ostří hrany.Slovní hříčky a papírové garance nestačí.Politické strany s obstojným mandátem by měly využít všechny prostředky k tomu, aby zastavily prohlubování dluhové pasti.K tomu je nezbytné, aby začaly trhům opět spíše naslouchat, než proti nim brojit.Že mohou ceny akcií ještě propadnout a některé firmy z trhu zcela zmizet, je totiž naprosto přirozené, nikoli zakázané.Že se ekonomiky znovu ocitnou v recesi? A co je na tom zlého? Není to snad už ten mnohokrát poznaný, přirozený a pravidelný jev, ze kterého si jen státníci udělali bubáka? Mnohem horší škody než pár kvartálů recese může napáchat trvalá přemíra omezení a regulací.Cesta určitě nepovede tvrzením všude kolem, že bolestivé změny nepocítí lidé, ale pouze zbohatlí bankéři a obchodníci.Volné tržní prostředí už bylo od roku 2008 tolikrát deformováno, že je vlastně s podivem, že stále ještě existuje možnost, jak z problémů ven.Bude však vyžadovat mnohem více upřímnosti a mnohem méně mlžení. Ať půjde o trhy finanční či mezinárodní obchody, rozhodující roli sehraje zachování co nejtolerantnějších podmínek.Než začne světová ekonomika opět výrazně růst, čeká ji nejprve další katarze.Nechť se tato odehrává s co nejmenším počtem pokřivených politických zásahů. Dejme trhu spravedlivou regulaci, očistěme ho od machinací a korupčních praktik, ale zachovejme mu maximální svobodu v poskytování pravdivého ukazatele správnosti globálního politického činění.Jakkoli to může být střednědobě negativní, je to dle mého názoru jediná možná cesta.
"F" - cargyn.com - durato.cz - fcx.cz - fintop.cz - goldpro.cz - kinginvest.cz - loda.cz - naspan.com - naspan.cz - potfin.com - sexicon.cz ;
"D"- bestcz.cz - djia.cz - directi.cz - czechmax.com - altop.cz - topartikl.cz - topax.cz (529) - cztop.cz - cz4u.com ;
"W" - avan.cz (859) - cz4u.cz (NFS) - drevoprace.cz - tomut.com (3890) - robsu.com - roife.com - ax.com - bankadomen.cz - casinobet.cz - czechcom.com - czechtoy.com - czy.cz - goldfin.cz (379) - goldlion.cz - hyflux.cz - itsmyhit.com - ledovastena.cz (459) - lotoguru.com - neke.cz (819) - otmar.cz - rouro.com - ta.com - texpert.cz -waterbet.com - zlatamama.cz
cz@cz4u.cz
PTEJTE SE NA : "A" , "B" , "C"
JUST ASK FOR